19.12.2007
.: Ten Ještěd!
Tréninky
"Křišťálovou noc" jsme chtěli běžet už tehdy, když ultraplešky vyhrožovaly. Bylo ale zrovna tak blbě rozplizlý počasí, že vůbec nerámovalo naše představy. A tak jsme to posouvali – kvůli sněhu, kvůli blbejm výmluvám, pak snad i kvůli ženskejm, vole. Nakonec ale stejně nadešlo tohle pondělí a Bejeřikův povolávák. Fakt, všechno se zdálo ideální. Teplota, tlak, rosnej bod. A sněhu minimálně. Vykroutit se nedalo. V sedm vyskakujem v Osečný z autobusu a už se do toho hrnem. Kosa hrozná, tma hrozivější. Odbržďujem odhodlání a jedéém. K pramenům Ploučnice a pak v dál – k blikající raketě. Dobrý! Křupavý ticho, ošajnovaná pára u huby a ty hvězdy! Na vrcholu vrchol a dole zas blikající našlehaný čmoudiky, začínající inverze. Nechcem se od rakety odlepit, jako kdyby měla bez nás odletět a mudrujem, jak dočkat východu paprsků. Variant se nabízelo hned několik, nakonec jsme si ale osedlali tu nejméně krvavou a vydali se k vrcholu ještě jednou. Bylo hodně brzký ráno, normální lid ještě dospával ty svoje kolbenky z předešlýho dne – né – my si hekáme na sjezdovce. Úlet, dalo by říct. Pak ale trhnem mlžnou blánu a dějou se věci, který za pokus opravdu stojej... |
---
.: poslal martijan 19.12.2007, 21:07:00
Komentáře
Přidání komentáře...
