Nejen o zatracených lampijónech...

4.08.2007

.: Hodkovice - Ještěd X

4 atleti + 1 kustod

Díky přesunutí Dvoraček do června to už vypadalo, že letos ani mezi bratry-vrchaře nezavítám. Blanka Paulů, moje tradiční soupeřka, už jistě hledala slzy. Pak ale eurokomisař Špidlín zaštítil ještědskej rozpis a moje pověst byla zachráněna. Vydal jsem se do Hodkovic vydat ze všech sil.

Když jsem ve čtvrtek začal čekat na fazónu, netušil jsem, že to bude taková líná mrcha. Do dnešního rána nedorazila, a to jsem na ni z otevřenýho okna každou chvíli procítěně houkal. Můj výsledek byl tedy předurčen.

Kluky stepilý jsem pustil už v ulici za hodkovickym náměstim, že je třeba v kopci doženu. Po 500 metrech, za kruháčem, se utěšuju, že cestou udělám aspoň nějaký bomba fotky. Spousta rozkejvanejch starců, kluci v prestižích nebo fešák v buzna oblečku. Holky srdcovky už byly za obzorem. Chvíli si tedy poklusávám, občas zmáčku čudl. Nikoho nedobíhám, naopak, kameny se valej okolo mě. Pod Javorníkem mě začínaj píchat enervitky, tortury se už nezbavim. Bolí mě Malevilem pochroumaný rameno, tahá mě achilovka, leje ze mě jak z vola. Připadám si jak měsíc neběhající bratr-Atlet, co mě právě předbíhá. Za Pláněmi konečně hvězda, ojíždim buzna oblek a permanentně píčujícího Alexe. Když dobíhám ke stavbě století, mnozí jsou už vyklusáni, převlečeni a v objetí žen jistě i naobědváni.

Jinak mám ale atletiku rád, je to taková moje nedostupná (kozatá) blondýna. See you in Interlaken!