.: Zase na asfaltu
Laufy
/rychlý a neodolatelný/
Měsíc před maratónem jsme s bratrem-atletem podstoupili další cestu na bezsněžnej račickej asfalt, cílem bylo hluboký testování a sebepoznávání. Vzali jsme s sebou baťohy všelijakejch laskomin, litry tekutejch sraček, bratra-fotografa-odháněče zdivočelejch psů a že to budem pálit tak, abychom přežili šest okruhů...
Michal nazul výbavu za šest litrů, která mu eliminuje: a) záněty achilovek, b) křivou a pajdavou pařátu, c) odrolenej kyčelní kloub, d) a takovej sexuální život, já vykrkal něco ze dvou zhltanejch kolbeňáckejch obědů a šli jsme na to. Tempo jsme zvolili evidentně dobrý, bratr-fotograf nafotil jen ušmudlaný čáry a sluníčko svítilo a svítilo.
Prvních patnáct kilometrů bylo dost euforickejch. Nohy chtěly stále zrychlovat a ještě že ta inteligentní hlava, šikovnej brzdař, se tak činila. "Ách, ten hlaďounkej asfalt".
Pak přišel první nakopnutej jezevčík a taky první gely na dvacátym kilometru. Nějak jsem začal vnímat i ten lehkej vánek, co byl ve vzduchu. "Ty vole, to je vichřice", Michal přebírá tempo a tahá mě tak z bezedný bažiny.
Někde na čtyřiadvacátym se těšim z opětovný radosti a znovu se propadám do stále pádivýho tempa. Fakt!
Šikovný pocity se mě drží rovný čtyři kilometry. Na záčátku poslední dvoukilometrový roviny najednou cítim olovo se žiletkama a na plátně je projekce z loňskýho PIMu. Moc se mi to nelíbí, tempo se ale dá udržet a krok narovnat. Do konce třicátýho vbíháme nakonec celkem uspořádaně, akorát ten bratr-fotograf fotí zas jen ušmudlaný čáry, sluníčko už dosvítilo.
Máme toho oba dost, doplácáváme se k autu, cestou lamentujem, jak jen to budeme ten měsíc štelovat. Je nám ale jasný už teď, že to 23.4. bude zas pěknej očistec...
/ 22,18 – 21,54 – 22,21 – 22,30 – 22,45 – 23,06 + nějakej bufet = 138,34 /
.: poslal martijan 23.03.2006, 22:20:00
Komentáře
Přidání komentáře...
