.: Ve stopách Kenta Olssona
Laufy
Jo, letos to bude 20 let, co to Kent na Sokolce během svěťáku napálil a tak všem i rybník vypálil...
Moc dobře si pamatuju to humusácký vedro. V ulepenym autobuse jsme jeli z Bousova do těhle vyhřezlejch skal, do kterejch jsem, já kluk z nížiny, nikdy ani nevpách. Svíral se mi žaludek, trémou se rosilo čelo a klepala kolena. Ve studeně slizkých dlaních jsem svíral úplně novou buzolu Sport 4 a s rohem v igelitu obalené legitimace si honil špínu za nehtama. Měl jsem nový šusťákový (oranžový) návleky a bylo mi třináct let, právě jsem jel na třetí etapu mých prvních pětidenních...
Z Krásný vyhlídky, kde jsme nechali auto, to je na Mužský jen
pár minut. Takový výhled z kopce a taková pěkná jeskyně
má být za odměnu až někde ke konci štreky, aby bylo o co
běžet a o co bojovat...
... takhle Vladko, ještě pln sil, nelenil a hned si užil na jed-
nom ledovém stalagmitu.
V sadě pod Mužskym, když jsme se blížili k lesu, to vypadalo
dost bezútěšně. Skoro dvacet centimetrů zmokvaného sněhu,
pokrytého ledovou krustou, slibovalo masakr. Naštěstí bylo v
lese sněhu polovic a kupodivu i bez krusty.
Jsem zvědavej, kdy si náš atlet konečně koupí nějaký lampi-
jónový boty!
Krasavci na sněhu.
Nějaký skály.
Na Sokolce. Pak následoval už jen vyklešťující přímý návrat k
autu. Ve finále to dalo jen dvě hodiny, ale i tak, docela sluš-
ný mžitky před očima...
.: poslal martijan 21.01.2006, 21:21:00
Komentáře
Přidání komentáře...
