.: Na Roimund
Tréninky
Další zašedlý den jsem chtěl co nejvíc užít v bezhybném klidu, nejlíp ve vyhřáté posteli, za zavřenými dveřmi ložnice, které tak pěkně tlumí neustálé nároky potomků.
Sny se někdy mohou plnit. Po ránu zdárně kličkuji mezi nástrahami, líně polehávám a poté, abych ukojil ducha, beru někdy po desátý do ruky novou Nevrlého knihu o Kryštofově Údolí. Mám takový hezky hřejivý pocit dobře vykonané zahálky a zdá se, že nic nezvrátí právě popsanou idylu. V klidu se pročítám až ke hradům. Začíná se popisovat nedaleký Roimund a – začíná i známé svrbění. Ještě dočítám kapitolu, ale jen tak na půl plynu, protože paralelně už promýšlím jak, kam a kudy. A opravdu! Během půl hodiny už sedim v autě a mířim na Rozkoš, kde vybíhám ke hradu, který jsem vždy při svých putováních Ještědským hřbetem nějak míjel. Zabíhám ještě na Velký Vápenný, k Západní jeskyni a na Havrana...
Zas se brodim po kotníky ve sněhu, zebe mě to, neoprenky jsem hrdinně nechal doma, ale po vyhřátym pelechu už ani nevzdychnu...
Divná rasa!
Od Roimundu ke Chrastavě
.: poslal martijan 10.12.2005, 21:18:00
Komentáře
Přidání komentáře...
