.: Samý kemry
Tréninky
Protože byl v dlouhodobém plánu přeběh Jizerek, měl být konec týdne výživně laufový...
Během minulého týdne mě však zaskočila nebývale syflidní rýma -> a nezbylo jen doufat, že ji pak někdy v tomto týdnu vypudim v kolbence z těla. Ale nějak se nedařilo a všebarevný soply otravovaly neúnavně dál. S optimistickou jistotou jsem tedy v úterý přesunul vše na sobotu a celej natěšenej čekal na vyléčení. To ale furt nepřicházelo. Jen v pátek jsem vyflusal malej brčálník... takže volám Michalovi, abych to celý odpískal a on – umí chlapec potěšit – že nasadil na trubice antibiotika...
Nejsem už dávno žádnej polykač kilometrů a tréninkových dávek. Přežiju klidně týden bez běhu, fakt, ale drtí mě, když "nemůžu" jako teď. Nevrlej až nasranej chodim celou sobotu kolem okna, abych dnes ráno konečně prásknul do bot a vyrazil zbrkle na Hemmrich.
Jasně, neměl jsem to dělat, měl jsem dál lokat ty fajnový sirupy a čekat (čekat!). Ale pudy jsou silnější. Navlékl jsem neoprenky a začal stoupat směrem na Lysé skály. Představte si, jak se kroky boří do měkkého čerstvého sněhu a mlžného ticha... Údolí nechávám za zády a vnímám jen svůj dech a skučení větru, zlomeného o okolní bizardní skaliska. Po čtyřiceti minutách se vracim zpět dolů k autu, do tváře stále šlehají vodorovně letící vločky, propocenej – očištěnej...
Co nezabije, posílí. Uvidíme zítra ráno.
.: poslal martijan 20.11.2005, 17:07:00
Komentáře
Přidání komentáře...
