.: pf 06
Tréninky
/a naposledy na Ještěd/
.: poslal martijan 31.12.2005, 21:12:00, Komentáře (1)
.: Bílá smrt II
Tréninky
Stejně tak jako byla pro mě kdysi inspirací Kniha o Jizerských horách, to když jsem oblejzal zapomenutý pomníčky na severní stráni hor, tak i dnes, beru zas za rukáv Nevrlého a vyrážím dle jeho nové knihy o Kryštofáku za zážitkem. K poznání jsem si vybral lomy západně od Křižanského sedla, kolem kterých jsem sice několikrát jel (po červené hřebenovce) na kole, párkrát o nich i četl, ale nikdy se do nich nepodíval. Takže teď? Katalyzovaná touha po poznání mě žene do čerstvých závějů a pěkný kosy...
Vybíhám po desátý od Jírova betlému, podél potoka je stále mínus deset a okolo ve stráních to vypadá asi na dvacet centimetrů čerstvého prašanu, který se tak vyzývavě třpytí... Když se zakusuju do první stráně, jásám, sníh sahá pouze nad kotníky, vidim to na jen takový lehce laškovný výběh. Prchlivost těchto okamžiků je ale neskutečná. Pochvíli se potácim už hodně nad kotníky, aby za následujících sto výškových metrů přibylo dalších dvacet centimetrů. Na Zimově kopci (561 m) po kolena. Na kopci Lom (682 m) po stehna. Sem tam se objeví nějaká navátina, takže po pás... Stále toužim po lomech, hrnu se tedy do stráně nad Křižany. A připadám si tak chlapsky! Jak někde na Aljašce... Za dalších dvacet minut, když jsem furt neviděl ani jeden pořádnej lom, jen nějaký zvětšený díry, s tepovkou okolo 200 a přirozením furt ve sněhu, rozhodl jsem se k ústupu. Trocha sil ale ještě zbyla, nasměroval jsem to tedy ke kapli sv. Kryštofa. Bojuju, pokoušim se o občasný zrychlený krok (běžet rozhodně nejde) a jak jsem tak urputný, rozrážim holení nějaký křovíčka... Hned je ale zřejmý, že to neni žádnej nálet, ale posněžený padlý staletý smrky. Trhá mi to za odměnu nejen kůži, ale hlavně i kus nohavice pod kolenem. Při dalšim boji se závěji se toto jeví jako rozhodující okamžik. Do vzniklý deseticentimetrový škvíry se ihned derou sněhový záplavy, který vzápětí při styku s jégrama tuhnou a vytváří báječně chladivý holenní obal. Jedna noha mi připadá taková srnčí, ta druhá, jako kdybych šlápnul do desetikilový bandasky a táhnul ji s sebou. Pak zas přišly nějaký navátiny, mám hlad, je mi zima, sere mě bandaska, serou mě lomy, stejně tak i Nevrlý...
Po další půlhodině očistce se konečně objevuju u kaple, kde je lavička, kde taky můžu zklidnit ducha a lízat rány. K civilizaci zbývá pouhý kilometr, vypadá to na přežití. Pak se klátim ze stráně, prašan cáká do stran a už je cítít kouř z prvních chalup... Vyplužená cesta! A cítim přívaly štěstí.
Nejlepší zážitek je silný zážitek. Na dnešních pět kilometrů za dvě hodiny dlouho nezapomenu...
jen si šlápnout
lehce nad kotník
těžce po stehna
kaple sv. Kryštofa
a konečně civilizace
.: poslal martijan 30.12.2005, 21:31:00, Komentáře (0)
.: Vánoce...
Závody
Jak jsem chtěl, tak jsem i zvládnul. Dvakrát si vyběhnul, přežil přežírací orgie a nepodlehnul atmosféře jmelí a blikajících žárovek. A že u toho zažiju i nějakou slávu, to jsem fakt nečekal. Ale postupně...
Na Štědrý den, to už je taková moje tradice, vždycky ráno někam zmizim, abych to všechno pořádně vydejchal. Moc možností, jak si užít, nikdy moc nebylo, takže už dlouhý léta chodim běhat. Dříve, když jsem bydlel v Roudnici, jsem vždy skončil na Hadovi a běžel k Sedmi chlebům, pak nad Medonosy a nějak zpět k autu do Stračí nad Štětím. Málokdy byl nějaký sníh, téměř vždy voněly borovice a písčitý cesty. A bylo to pokaždé příjemné a očišťující...
Teď, jak bydlim v Liberci, svoji štědrodenní lokalitu teprve hledám. Několikrát jsem pobíhal po Liďákách a přilehlých kopcích, ale nikdy to nebylo ono. Když jsem se nebořil po stehna do závějů, potkával jsem zas spousty zafuněnejch turistů. Jednou jsem vyrazil i za Ještěd, do Osečný, ale tam jsem také díky motorkářům nenalezl poklidnou opuštěnost a prázdnotu.
trocha Viničný
Tentokrát jsem vsadil na z podzimu osvědčený Hemmrich a šel si proběhnout celou Viničnou až k Ferdinandovu a zpět. Bylo hodně nad nulou a pod nohama čvachtalo pět až deset centimetrů. Mlhavo až tesklivo. Vyrážim poklidně, strojové tempo se zařezává do čvachtanice, úplně zapomínám co mě pozítří čeká a za chvíli už to švihám hlava nehlava. Při zpáteční cestě si ještě odbíhám do skal, abych se poklonil Zvonu, ale i když je krátce po osmé, nebyl jsem první. Pod jedním opodál stojícím smrčkem je hromada jablek, mrkve a nakrájeného chleba... Pak se vracim zpět na Viničnou a opět ve zběsilém tempu pokračuji k autu. Den teprve začínal... a nad skalami létali havrani.
Zvon
Že jsem to s tou rychlostí přehnal mi došlo už v autě, když jsem začal pociťoval divně "vysátá" lýtka. Utěšoval jsem se, že to třeba po osprchování zmizí. Nebo, že to druhý den nějak vykurýruju, abych byl na pondělní Sněžník v kondici... A velký kulový! Druhý den mě lýtka bolely ještě víc a třetí den, před startem, mě bolely nejvíc... Že mě ta břečka takhle zrujnuje, to jsem opravdu nečekal.
Takže v pondělí šestadvacátýho jsem vyrazil do Děčína na svůj, řekl bych, dvanáctý Běh na Sněžník. Přidal se Ratitae Jaruzelski, ostatní buď takticky zaspali nebo hodili flintou. Píchavý lýtka mě na startu řaděj (v mých očích) mezi padlé a vyčpělé favority, bojim se, abych to vůbec doběhl s úsměvem, délka je to kurevská, stejně tak i převýšení. Snažím se tomu ale nepodléhat... Pak to prásklo a necelá čtyřicítka běžců vyráží za zážitky. Dole u Labe je jen trocha poprašku, běží se dobře, nikdo nikam překvapivě nespěchá, nijak to nehrotí. Hlídáme s Jaruzelskim čelo, tempo nám vyhovuje, vždyť takhle pomalu (rychle?) běháme každou středu. Když se vybíhá na Pastýřskou, začínám vnímat nedělní husu a ostatní laskominy. Zas mě píchá jak prase a tak mě i předbíhá smečka bratrů-atletů. Pomalu mizí k obzoru, co je mi do nich, kochám se krajinou, snažím si to užívat. Jak se stoupá, tak ubývá asfalt, tak přibývá sníh. Takže pod Koňskou hlavou je už čtyřicet centimetrů přemrzlého sněhu a jen tak dvacet-třicet centimetrů široká v tom vyšlapaná pěšinka. Bratrům-atletům a jiným fajnovkám to moc nesvědčí, lamentujou až hořekujou, takže z dalekého obzoru si je stahuju za záda. Na Sněžníku jsem pátý, na nadrženýho lídra Jaruzelskiho ztrácim minutu. Jasno, nad inverznim oparem se třpytí čerstvý poprašek, byly by to fotky... Následuje seběh nad Vlčí jezero a nekonečná zvlněná cesta na Maxičky. Stále je zde ale dost sněhu, takže dostižení bratři-atleti se zatim nikam neřítí. Naopak, stále pobrekávají, no prostě legrace... Za Maxičkama, na dvacátém kilometru, když se vbíhá na kus asfaltu, jim ale spustí nějaký turbo a nechávají mě chudáka-šmajdáka osamoceného. Nic se s tím nedá dělat, i když snaživě zatínám. Při dalšim vběhnutí do terénu je trošku stahuju, ale jak se klesá, tak neni sníh, který by mi zas trochu pomohl, takže nic moc, furt je mám třicet metrů před sebou. Otáčej se, maj z toho evidentně prdel. Pak se trasa lomí. Z hlavní cesty se odbočuje na pěšinu do skalnatého údolí a – namachrovaní bratři běží dál... No co budu líčit, byl jsem parchant, velký taktik, jako pěna, jako ladná srna jsem si odskočil a nechal je svýmu přiblblýmu osudu. Vim, moc morální to nebylo, ale zase jsem se dostal před ně... A dál už toho moc nebylo, přeběhnul se poslední hřeben, následoval stehna trhající seběh a dlouhý finiš po nábřeží. Občas se koukám dozadu, jistim pozici, ale žádné drama se nekoná, smečka zaběhla asi až někam nad Žleb, protože přibíhaj až když jsem převlečen. Dobíhám tedy osamocen na druhém místě za bratrem-otcem-ratitaem. A to je ta sláva, kterou jsem zmínil v úvodu tohohle slohovýho průjmu.
Čas (.xls) neni nijak extraligový, běhával jsem to v dávném mládí i o dvacet minut rychleji, oproti minulému ročníku čas skoro až bídný. Ale, počkat, to se vlastně porovnávaj švestky s bramborama, vždyť i sami pořadatelé v protokolu dodávají, že "velmi těžké podmínky se projevily i na pomalejších časech"... Takže buhvíjak by letos skončil Švihák a spol. A hlavně – jak říká klasik – historie se neptá... 
nefalšovaná radost z nenadálých životních úspěchů
a co je psáno, do je dáno
.: poslal martijan 27.12.2005, 23:32:00, Komentáře (3)
.: Na Sloní kameny
Tréninky
Přestože bylo nejkratší odpoledne roku, stihli jsme dojet na Rozkoš, naběhnout na Havrana, pak Bílé kameny a Kozí hřbet. Stihli jsme i probrat spoustu důležitostí ze života milovaných partnerek a taky pomluvit možná desítky lidí z našeho blízkého (ale i vzdáleného) okolí (takže třeba i tebe, voe!). Zkrátka, zas příjemné odpoledne.
Navíc, bylo i trochu adrenalinu. To když jsem se nechal strhnout >>nezodpovědnými kamarády<< k pokoření nejvyššího sloního bobku. Tam to klouzalo až mi to záda rosilo... Jak řikám, co si přát více!
.: poslal martijan 21.12.2005, 22:14:00, Komentáře (1)
.: Cestou...
Ostatní hejbání
Jak pomalu nabíhá ve kvasinský kolbence ten dlouho očekávaný zázrak, musím zvyšovat četnost cest východním směrem. Hradecká E442 je pro mě z více důvodů silně odpudivá, proto jak to jen jde, zkouším se dopravovat i nějakými postranními variantami.
A pak je možné vidět i takováto pěkná zákoutí, kdy oko fotoamatéra jenom plesá...
/nad Peckou/
.: poslal martijan 21.12.2005, 22:11:00, Komentáře (3)
.: Okolo Popovky
Laufy
Dneska bez komentáře. Stejně by to byly zase jen samý kecy...
část komanda na Popovce
pohled do Lužických hor
pohled na pohlížejícího Ivoše
seběh ze Sedleckého Špičáku
pohled z Kohoutího vrchu ke Fuchskanzelu
fešáci na Karlsfriedu
Bajeřík letící do hlubin věčnosti
pohled z Fuchskanzelu k Popově skále
Böhmisches Tor / Česká brána
.: poslal martijan 18.12.2005, 19:18:00, Komentáře (0)
.: Středa!
Tréninky
A máme tu, pro velký úspěch, další hádanku pro protřelé kujóny! Dneska to musí uhodnout i rychlý Bobr, tak je to lehký... Anebo se snad mýlím??
.: poslal martijan 14.12.2005, 20:57:00, Komentáře (3)
.: Za Čertovou zdí
Tréninky
Už tehdy, když se mi dostala do rukou mapa Čihadlo, bylo naplánovaný, že někdy si ten zlom, který se táhne úhlopříčně celou mapou, určitě proběhnu a prokochám. Pár let poté jsem tam ještě vyrazil balit Dáju, ale co se dá asi tak projít se ženskou s hormonama... Takže až dnes, po dalších několika letech, jsme v zesílené sestavě dorazili do Smržova a vyběhli na geologickou exkurzi.
Nejdříve jsme naběhli na Čertovu zeď, pak pokračovali dál do SV okraje zmíněné mapy, kde jsme chytli linii bočního zlomu a postupovali po a okolo něj zpět k autu. Putování to bylo mimořádné. Však si představte, jak se někdy ve třetihorách nalije do pískovcové trhliny magma, které za pár let podnikaví domorodci vykutají a použijí na všelijaký stavění – aby zbyly, po tom drsnym snažení, škvíry až dvacet metrů hluboký.
A ty v tom teď jen tak běžíš, přičemž tvou jedinou ubrečenou starostí jsou v kopci zatuhlý nohy...
.: poslal martijan 11.12.2005, 17:58:00, Komentáře (0)
.: Na Roimund
Tréninky
Další zašedlý den jsem chtěl co nejvíc užít v bezhybném klidu, nejlíp ve vyhřáté posteli, za zavřenými dveřmi ložnice, které tak pěkně tlumí neustálé nároky potomků.
Sny se někdy mohou plnit. Po ránu zdárně kličkuji mezi nástrahami, líně polehávám a poté, abych ukojil ducha, beru někdy po desátý do ruky novou Nevrlého knihu o Kryštofově Údolí. Mám takový hezky hřejivý pocit dobře vykonané zahálky a zdá se, že nic nezvrátí právě popsanou idylu. V klidu se pročítám až ke hradům. Začíná se popisovat nedaleký Roimund a – začíná i známé svrbění. Ještě dočítám kapitolu, ale jen tak na půl plynu, protože paralelně už promýšlím jak, kam a kudy. A opravdu! Během půl hodiny už sedim v autě a mířim na Rozkoš, kde vybíhám ke hradu, který jsem vždy při svých putováních Ještědským hřbetem nějak míjel. Zabíhám ještě na Velký Vápenný, k Západní jeskyni a na Havrana...
Zas se brodim po kotníky ve sněhu, zebe mě to, neoprenky jsem hrdinně nechal doma, ale po vyhřátym pelechu už ani nevzdychnu...
Divná rasa!
Od Roimundu ke Chrastavě
.: poslal martijan 10.12.2005, 21:18:00, Komentáře (0)
.: Do srdce Českého Švýcarska
Laufy
/Jaruzelski právě přitápí pod kotlem/
Čirá pohanská radost prostupovala tělem, když jsme probíhali Křídelní stěnou k Pravčické bráně – se zakloněnou hlavou k vrcholkům skal a občas i lehkou závratí – v pustých dolech a tísnivých soutěskách. Jen trocha stop v prázdném zamženém kraji s tajícím se dechem, pak tuhnoucíma nohama a ve finále žaketem jak prase. To jsou ty naše laufy...
Itinerář: Vysoká Lípa > Šaunštejn > Malá Pravčická brána > Gabrielina stezka > Pravčická brána > Tři prameny > po Mlýnské cestě Mezná > Soorgrund > Zámeček > Vysoká Lípa
.: poslal martijan 3.12.2005, 19:57:00, Komentáře (0)
